Proč hořkosladká nevěra až se zpožděním bolí,
Proč cit ze srdce vyvěrá, rána tak bolestně se hojí.
Znát na počátku důsledky, pak žádné pokušení,
nesvede rty mé na zcestí, z něhož návratu není…
Nesuď mé činy, suď můj žal, ne selhání či chtění.
Suď důvod, jenž si mi sám dal a pak mě uvrh v zapomnění.
Když krev se v žilách pění, nebeská modř a nevinnost
se velmi lehce změní - v oblaka temná bez zachvění,
bez varování jediného se tupá rána ozývá,
ve stínu zámku ponurého, bolesti viny brány otvírá….