Deprese

Když síla vás opouští, tělo se vzdává, bezvládnost hltá vás jak horká láva.
Už necítím nohy a nejsem si jistá, jestli se vůbec kdy pohnu zas z místa.
Armáda bolesti, jak vojska vřava, bere si bez ptaní, co se jí dává.
Celý den proležím, hlava mi třeští, schránka má ochablá únavou vřeští.
Udělat krok pouhý zdá se být marné, pocit mám vratký, že skládanka spadne. Skládanka z kostí a masa a tuku, vnímám a nevnímám kladiva zvuků,
jež za okny s mravenčí snahou a pílí, nechtějí oddechnout si ani chvíli.
Už po sté usínám, jak je to prosté, schovat se do stínu zapomnění.
ne, vážně nechci nic, haňte mě, proste, na duši ztracenou žádný lék není…