Bipolarni afektivni porucha - drive maniodepresivni psychoza
Míváte občas pocit, že všechno je zbytečné? Na nic se netěšíte, všechno ztrácí význam a vy v podstatě vůbec nevíte, kterým směrem se dát, co dělat a jestli to, co jste dosud udělali, mělo vůbec nějaký smysl? Máte pocit, že se udusíte jakýmsi prázdnem, které svírá vaše nitro. Paradoxní nicota si bere všechno, co ve váš žilo a nevýslovný a nevysvětlitelný smutek svírá celé vaše já? Není z toho úniku. Marnost a nicota. Nechce se vám nic. Sportovat, mluvit, pracovat. A najednou to zmizí, stejně rychle jako to přišlo a vy jste plní energie. Nemusíte spát, nemusíte jíst, chce se Vám jenom žít. Jste nabití, plní elánu a chuti do života a s nadšením přijímáte každou výzvu všedního i nevšedního dne. Střídají se vám nálady tak rychle, že to občas nestíháte sledovat a vaše okolí vám tak nějak nedokáže porozumět? Jak by taky mohlo, když občas nerozumíte ani sami sobě... A co je na tom nejhorší? Že postupem času je vám stále častěji spíš smutno než veselo a na okamžiky, kdy jste byli opravdu šťastní si tak nějak nemůžete vzpomenout. Nebo možná můžete, ale zdá se to být tak hrozně dávno. Proč to všechno tak je?
Možná stejně jako já trpíte některou z forem BAP. Neomlouvá mě to asi, ale vysvětluje to částečně moje občas nepochopitelné chování , nečekané změny nálad a občasnou potřebu izolace od společnosti, včetně kamarádů, které mám ráda a chtěla bych jim (nejen jim) tímto přiblížit svoji "ztřeštěnou" povahu...
https://cs.wikipedia.org/wiki/Maniodepresivn%C3%AD_psych%C3%B3za
Teď jste si přečetli, o co jde. Mnozí jste to asi ani nemuseli číst, protože s tím máte každodenní osobní zkušenost. Ale co tedy s tím? Nechcete k psychiatrovi? Nechcete brát léky? Potom se asi budete vy i vaše okolí muset smířit s tím, že právě s vámi se nikdy nikdo nebude nudit. Stejně tak však s vámi nebude mít nikdo lehký život, právě tak, jako ho nemáte lehký vy. Rozdíl od běžné deprese, která v těžkých životních situacích potká několikrát v životě asi každého jedince, naše "(bi)polární" deprese zjevující se jak bílá paní za bílého dne, přichází i odchází dalo by se říct bez zjevné příčiny. Prostě se jí chce. To, že jsou nějak poškozené nebo spíš disfunkční transmitery(přenašeče) vzruchů v mozku asi většinu lidí nijak nepřesvědčí o tom, že k depresi vážně máme důvod. Ani my sami si to často neuvědomíme a stále dokola se ptáme sami sebe i toho nahoře - Proč? Proč jsme sakra tak smutní, když nám vlastně nic zásadního neschází?
Řešila jsem to útěky. Dlouho jsem utíkala a jediné místo, kde jsem se cítila opravdu dobře, svobodně a řekněme snad i šťastně byla paluba letadla, případně vlaku nebo autobusu. Na cestě. Na cestě od někud někam. Za novým dobrodružstvím, životem. Za šancí zbavit se toho šedivého splínu. Té mlhy, která mě halí jako šedý plášť celý život a jejíž kápí čas od času prohlédnu, abych viděla svět v růžových barvách a objímala ho celým svým srdcem alespoň několik minut denně.
Už neutíkám! Jak se to stalo? Poslyšte příběh...
viz: pestrobarevný příběh
Bipolární afektivní porucha, dříve označovaná jako „maniodepresivní psychóza“, je vážné duševní onemocnění, které postihuje přibližně jednoho až dva lidi ze sta ( prevalence je 1-2%). Postihuje ženy i muže bez ohledu na rasu, vzdělání či sociální statut. Onemocnění začíná kolem 20. roku věku, k jeho rozpoznání a léčbě však mnohdy dochází o několik let později. Bipolární afektivní porucha (dále jen BAP) je psychické onemocnění charakterizované periodickým střídáním různě dlouhých manických (chorobně povznesených) a depresivních (chorobně smutných) epizod po různě dlouhých í.intervalech (remisích) Onemocnění má biologickou podstatu spočívající v narušení poměrů mezi chemickými přenašeči neuronů tzv. neuromediátory (neurotransmitery) v mozku. Nemoc vážně narušuje život a je nebezpečná: asi 20% nemocných spáchá sebevraždu. Známé jsou dva typy: U typu I jsou obě fáze onemocnění silně vyjádřené, u typu dvě je fáze mánie mírnější, tzv. hypománie, fáze deprese může a nemusí být také mírnějš
Projevy
Nemoc se projevuje buďto alespoň jednou manickou epizodou (manická psychóza), spíše však střídáním manických a depresivních epizod (manio-depresivní psychóza, viz výše - dnes známá jako Bipolární afektivní porucha (dále BAP)). Dalšími projevy poruchy může být i rychlé cyklování nálad (více jak 4 fáze v jednom roce) či ultrarapidní cyklování (fáze se mnohokrát střídají během dne); a fáze smíšená, kdy pacient zažívá symptomy obou protipólů (manie i deprese
Depresivní epizoda/fáze
U této diagnostické kategorie se vyskytuje různě hluboký depresivní syndrom charakterizovaný neodůvodněnou chorobnou smutnou náladou, ztrátou zájmů a potěšení z aktivit, které pacienta dříve bavily, ztrátou pocitu radosti, anhédonií (neschopností prožívat radost), neschopností jakékoli činnosti, poruchami sebehodnocení, sebeobviňováním, zpomaleným myšlením, sníženou schopností komunikace vedoucí až k sociální izolaci, celkovou nechutí k životu, pesimistickým pohledem do budoucna a myšlenkami na sebevraždu. Dále bývají přítomny poruchy spánku, sexuální aktivity a příjmu potravy a různé bolestivé syndromy provázené únavou.
Manická epizoda/fáze
Je porucha projevující se rozjařenou, okolnostem nepřiměřenou náladou, provázenou hyperaktivitou a velikášskými postoji s nápadným, nevhodným společenským vystupováním. Je přítomen manický syndrom (zvýšená aktivita či motorický neklid, nadměrná hovornost, myšlenkový trysk, ztráta zábran vedoucí k nepřiměřenému, neodpovědnému, rizikovému chování - jako je nepřiměřené utrácení, flámování, podnikání atd., zvýšená sexuální aktivita, snížená potřeba spát a změna činností).
Hypomanie nemá tak výraznou podobu a intenzitu jako mánie, je jí však velice blízká. Výskyt pouze manických epizod je extrémně vzácný, většinou jde o bipolární poruchu (maniodepresivní psychózu). Nejčastěji se však vyskytuje periodická depresivní porucha