O mně

Dlouhá léta jsem bloudila a hledala smysl svého života. Byla jsem nepokorná a velmi často odpojená od sebe samé. Extrém střídal extrém. Jednou impulsivní a vášnivá, podruhé naprosto zoufalá, ztracená a bezmocná. Období přehnané aktivity střídaly periody smutku a zoufalství v nebývale rychlém sledu. Přičemž frekvence se postupně měnila a chvíle marnosti nabývaly na síle a nadvládě.

Došlo to tak daleko, že jsem začala o všem jsem pochybovat. A když se objevila jiskra naděje, brzy zhasla pod poryvem dalšího depresivního větru. V očích ostatních jsem fungovala poměrně "normálně". Až na to, že ne úplně standardně. Střídala jsem zaměstnání. Byla jsem promiskuitní. Neznala jsem svoji hodnotu ani hodnotu ničeho jiného. 

Kdo mě neznal do hloubky - a nebyl nikdo takový - ten si mohl myslet, že jsem "normální" a v podstatě i celkem úspěšná. Nikdo však netušil, co se děje uvnitř a kdo tušil, ten nerozuměl. Práce, pro které jsem se rozhodla, jsem zkusila (delegátka, letuška, asistentka generálního ředitele...). Hodně jsem cestovala, vystudovala jsem VŠ, ale to všechno byl jen povrch. Moje nitro se chytalo stébel kolem (láska mužů=důkazy mé vlastní hodnoty) a pokud se stéblo zlomilo nebo neplnilo svou funkci "správně", nechtělo se mi žít. Nebyla jsem si ničím jistá a nejméně sama sebou a svými rozhodnutími, která mě z  mého pohledu už tolikrát svedla "z cesty."

Ve svých 27 letech jsem si řekla, že takhle to dál nejde. Do té doby jsem se snažila pochopit sebe samu pouze prostřednictvím astrologie, numerologie a občasnou návštěvou kartářky. Ale moje stavy mě v té době přivedly k dalším zdrojům sebepoznání a pochopení. Absolvovala jsem rodinné konstelace, kurz Silvovy metody kontroly mozku, přečetla mnohé o síle myšlenek, metodě EFT či RUŠ. Postupem času jsem však nabývala dojmu, že ač vše mi něco přináší, naprosto 100% nefunguje nic. Jak by také mohlo? Když jsem zůstávala hluchá a slepá. Když moje mysl byla zcela odpojená od mého vyššího já. Takže všechna snaha o změnu vycházela vniveč. 

A tak se jednoho dne stalo, že mě moje zoufalství přivedlo na úplné dno a do pokory takového rázu, že jsem naprosto odevzdaná prosila o pomoc. A když se mě jedna moudrá žena na ezoterickém festivalu zeptala, "co potřebuji", rozplakala jsem se po těch prvním slovech jako malé dítě. A tam se spustil řetězec událostí, které postupně vedly k mému napojení. 

Zajímá Vás víc...?

"Mnoho lidí zmešká malé štěstí, protože marně čeká na velké."          

 P.S. Buck