Hřích

Inspirovaná básní tesknou,
při níž se slzy v očích lesknou,
usedám k listu bílému jak sníh
vypsat chci z duše těžký hřích,
jenž omluvy ni odpuštění nezná
jak oheň pálí, rána řezná,
den co den znovu otevřená,
studna z níž bolest pramení,
studna jíž na dno nedohlédneš
kde najdu skromné stavení,
v němž duši svou bych navždy skryla,
bych více druhé neranila,
by nikdy nezřeli, ni koutky očí svých... na řasách smrtelný můj hřích...